Dobrý den,

jednoduchá, stručná odpověď na vaše 2 otázky zní: krátce (v řádu hodin až dnů) s tím, že koncentrace spike-proteinu v krvi jsou velmi nízké a měřitelné pouze po 1. dávce vakcíny. Většina proteinu je zakotvena v membránách buněk nebo vystavena na specializovaných buněčných receptorech.

Podrobnější vysvětlení:

Nejprve je dobré si připomenout si, jak mRNA vakcíny fungují obecně: buňky dostanou „návod“, jak vyrobit část virového výběžku (spike-protein) podobně, jak to dělají při infekci skutečným koronavirem. A podobně jako při infekci skutečným koronavirem tento protein vystaví na svém povrchu (buď na speciálních receptorech nebo přímo, ostatně je pro zabudování do membrány přímo předurčen). Tam ho jako „cizí“ rozpozná náš imunitní systém, který proti němu (popř. dané buňce) zahájí obranou reakci. Nutno podotknout, že velkou část vakcíny s mRNA popř. poté i vystaveného proteinu pohltí speciální imunitní buňky, které jsou pro vystavování cizorodých částic přímo vybaveny, a které ho odnesou do přilehlé mízní uzliny, ve které probíhá učení imunitního systému. Uvolňování vyráběného proteinu do krevního oběhu tedy není principem mRNA vakcinace (ani vektorových vakcín), i když k němu zákonitě v určité malé míře také musí dojít. Pomocí radioaktivního a fluorescenčního značení bylo doloženo, že většina vakcíny a vyráběného proteinu zůstává v místě vpichu, přilehlých lymfatických uzlinách (maximum 6h po injekci, 3 dny pomalý pokles, vymizení do 6-9 dnů) a v játrech, kam je filtrován z lymfatických uzlin [1].

Samotná mRNA z vakcíny se přirozeně rozpadá v řádu hodin až dnů (stejně jako všechny ostatní mRNA v buňce), vyráběný spike-protein je poté buď rozložen spolu s buňkou, na které je vystaven (v případě „normální“ lidské buňky), nebo je rozložen po procesu učení imunitních buněk (pokud je vystaven na speciální imunitní buňce). Pokud se při tomto rozkladu dostane do krevního oběhu, jsou jeho koncentrace nízké, jak potvrzuje i nedávná studie, která naměřila nízké množství spike proteinu v krvi pouze po 1. dávce vakcíny – po 2. dávce dosud nebyl ani nejcitlivějšími metodami detekován [2]. Nejvyšší (i když stále velmi nízké) koncentrace kousku spike proteinu byly naměřeny 5 dnů po 1. vakcinaci (tzv. S1 část). Kompletní spike-protein byl naproti tomu zjištěn v krvi v ještě menších koncentracích teprve 15 den po 1. očkování. Vysvětlení, proč se spike protein objevuje může být v tom, že S1-část může být odštěpena speciálními enzymy (proteázami), které se běžně v těle vyskytují, a které stejným způsobem štěpí spike-protein i při reálné infekci koronavirem. Kompletní spike-protein se pak může do krve uvolnit při rozkladu buňky s vystaveným spike-proteinem. Je třeba zdůraznit, že se ve všech těchto případech jedná o velmi nízké (!) koncentrace, které jsou hluboko pod koncentracemi spike-proteinu v krvi při reálné infekci koronavirem (ať už příznakové nebo bezpříznakové).

Za tým BC, Ondřej Lenz

Odkazy:

[1] Assessment report. EMA/707383/2020 (PDF)

[2] Alana F Ogata, Chi-An Cheng, Michaël Desjardins, Yasmeen Senussi, Amy C Sherman, Megan Powell, Lewis Novack, Salena Von, Xiaofang Li, Lindsey R Baden, David R Walt (2021). Circulating SARS-CoV-2 Vaccine Antigen Detected in the Plasma of mRNA-1273 Vaccine Recipients. Clinical Infectious Diseases, 2021; DOI: https://doi.org/10.1093/cid/ciab465

Současné poznatky (aktualizace v lednu 2021) ukazují, že po prodělání Covid-19 jsou lidé imunní vůči opakované infekci alespoň 3 měsíce. Je to průměr, takže někteří mohou být imunní déle, někteří krátši dobu, byly zaznamenány i případy opakované infekce koronavirem bez vytvoření jakékoliv imunity, ale to jsou zatím spíše výjimky.
Pokud jste Covid-19 proděl(a), vaše vlastní imunita by tedy mohla po tuto dobu vydržet a teoreticky se po tuto dobu nemusíte očkovat. Na druhou stranu ale data z klinických studií zatím neprokázala, že by očkování lidí, kteří Covid-19 již prodělali mělo v této době nějaké negativní účinky. Jedinné, co je třeba dodržet je odstup minimálně 2 týdny od vymizení příznaků onemocnění (popř. 90 dní v případě, že vám byl Covid-19 léčen monoklonálními protilátkami či krevní plazmou od jiné osoby).
Každý člověk je ale individuální, proto v případě nejistoty či pochybností doporučujeme poradit se s vašim lékařem nebo příslušným vakcinačním odborníkem.

Další dotazy a odpovědi ohledně vakcíny najdete na našich webových stránkách zde:

https://www.bc.cas.cz/novinky/detail/5750-jak-funguje-rna-vakcina-/#ucinky_vakciny

V poslední době se častěji objevují případy, kdy některé druhy mnohonožek hromadně migrují a shlukují se v blízkosti domů, nebo dokonce zalézají dovnitř. Mnohonožky jsou víceletí živočichové, zpravidla potřebují dva až tři roky k dosažení dospělosti a tedy i k tělesné délce 2-3 cm, jak uvádíte. Během života se jejich tělesné rozměry postupně zvětšují. Jsou to živočichové, kteří se živí většinou odumřelou rostlinnou hmotou, tlejícím listím, dřevem a mikroflórou, která na takovýchto materiálech roste. Vlhké spadané listí, zahnívající organika, trouchnivé dřevo jim slouží zároveň jako prostředí pro úkryt. Proč se čas od času dají (většinou dospělejší jedinci) do hromadných tahů, není bohužel dobře známo. Může to souviset s vyhledáváním potravy, vlhčích a příhodnějších míst se snižující se teplotou na podzim.

Pokud mají kolem domu nebo na zahradě dostatek stabilně vlhkých úkrytů (listí, trouchnivé dřevo), budou přítomny častěji a jejich migrace se mohou opakovat. Pokud migrující jedinci narážejí na nějaké překážky (okraje zdí, kamenné lemy apod.), shlukují se tu často ve větších počtech. Pokud najdou cesty jak prolézat i do domů, využívají toho. Neškodí, ale jejich masová přítomnost může být někomu nepříjemná. "Boj" s nimi je trochu obtížný, nevyplácí se používat nějaké insekticidy, postřiky. Lepší řešení je mechanicky je sbírat, smést a nějak vhodně mechanicky likvidovat. Stejně tak je dobré zkontrolovat nejbližší okolí domu a zrušit jejich možné úkryty. S chladnějšími dny by jejich intenzita měla ubývat.

Na fotce je strunovec (Nematomorpha). Larvy strunovců žijí ve sladké vodě, parazitují hmyz (šváby, kobylky, sarančata, potápníky, larvy vodního hmyzu) i jiné členovce. Dospělí strunovci dorůstají až několik desítek centimetrů. Jak se dostal ten konkrétní exemplář na mátu, je těžké odhadout. Dost pravděpodobně dospělý strunovec opustil tělo svého hostitele na špatném místě ...

Oba invazní druhy sršní, jak sršeň čínská (Vespa velutina), tak i sršeň mandarínská (Vespa mandarinia) jsou specialistkami na vylupování včelích úlů. Cukernaté látky slouží jako potrava dospělým sršním, ulovené včelí larvy a dospělé včely jsou zdrojem bílkovin pro jejich larvy. Ve východní Asii se převážně chová včela východní (Apis cerana). Tento druh včel se útokům sršní naučil bránit – včelí dělnice útočící sršeň obklopí, nabalí se na její tělo a během několika minut sršeň zahubí. Uprostřed chomáče je teplota okolo 46 ℃ a koncentrace CO2 zhruba 3,7 %, to je pro sršeň smrtelná kombinace. V Evropě a v USA chovaná včela medonosná (Apis mellifera) ovšem tuto strategii ovládá velmi nedokonale (také se snaží vytvořit chomáč okolo sršně, ale často neúspěšně). Takže ochrana včelích úlů závisí především na včelařích. Jde hlavně o fyzickou likvidaci hnízd invazních sršní, zvláště těch v okolí úlů. Používají se také otrávené návnady, ale u nich je problém, že usmrcují i domácí druhy vos a sršní. Ve Francii se v současné době testují možnosti biologického boje proti Vespa velutina za použití entomopatogenních hub Metarhizium robertsii a Baeuveria bassiana.

Dobrý den,

Stručná odpověď: obávat se koupání určitě nemusíte. Pravděpodobnost, že byste “chytila” SARS-CoV-2 (nemoc COVID-19) z vody je velmi malá, to už je daleko pravděpodobnější, že ho na vás “kýchne” váš spoluplavec :)

Obecně:  řada virů skutečně ve vodě nějakou dobu vydrží, jako prostředí pro šíření ji ale z těch lidských využívá jen velmi malá část (třeba virové průjmy). U současného koronaviru jeho “výdrž” ve vodě zatím měřena nebyla, ale studie na jeho blízkých příbuzných a dalších modelových virech naznačují [např. 1, 2], že doba “přežití” se bude pohybovat v rámci dnů. Zároveň čím teplejší voda, tím kratší čas přežití. V současnosti (16.4.2020) naši kolegové spolu s Fyzikálním ústavem AVČR začínají vyvíjet detektor, který by byl schopen zachytit i velmi malé koncentrace koronaviru v různých vzorcích mj. i právě z vody. 

Každopádně výdrž částic ve vodě neznamená, že se z ní musíte nutně nakazit – jednak proto, že se virus musí dostat do dýchacích cest, a jednak proto, že se tam musí dostat v dostatečné koncentraci. V přírodních nádržích nebo řekách voda proudí, neustále se promíchává (díky rozdílné teplotě), virové částice se v ní rozptylují (difuze), takže koncentrace viru v daném objemu vody velmi rychle klesá. Občas sice vzniká vodní “tříšť” (aerosolizace, třeba u jezu), kterou můžete i "vdechnout", ale abyste takto vdechla nějakou infekční koncentraci viru, to musel by být virus v celé řece v ohromných množstvích. Určitě se tak nemusíte obávat, že byste virus mohla dostat z vody, do které před vámi někdo infekční kýchnul – to už je daleko pravděpodobnější, že virus chytíte díky tomu, že kýchnul přímo na vás.

Pozn.: Co se týče vnitřních bazénů pro veřejnost, tak tam zase pravidelná úprava vody virus ničí – stejně jako v čističkách odpadních vod. Voda z našich kohoutků tak virus také určitě neobsahuje. Můžete ji tedy nejen bez obav pít nebo také používat třeba do zvlhčovačů vzduchu, které vytváří aerosol. Dosud nebyl zaznamenán ani žádný případ šíření SARS-CoV-2 pitnou vodou (https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/php/water.html).

Pěkný den a ať se vám ty malý potvory vyhýbaj! :)

Ondřej Lenz.

Literatura:

[1] Patricia M. Gundy, Charles P. Gerba, Ian L. Peppe (2009). Survival of Coronaviruses in Water and Wastewater. Food Environ Virol (2009) 1:10–14. DOI 10.1007/s12560-008-9001-6

[2] Lisa Casanova, William A. Rutala, David J. Weber, Mark D. Sobsey (2009). Survival of surrogate coronaviruses in water. Water Research 43 (7), 1893-1898. DOI 10.1016/j.watres.2009.02.002

Dobrý den,

   touto problematikou se u nás nezabýváme, nicméně doporučuji odborníky výborně zpracovaný český článek z roku 2015, který danou problematiku přehledně vysvětluje. Vyjímám závěry relevantní pro váš dotaz:

- odstranění mikroorganismů je také omezeno pouze na použití v prostředí, kde je dostatečná intenzita UV-A záření, které vyvolává fotokatalytické reakce

- účinky jsou závislé na konkrétním druhu bakterie a viru (u některých druhů se vůbec neprojevily)

- samotné odborné studie zabývající se potenciální nebezpečností nano částic TiO₂ už rozhodně stačí k tomu, aby zde byl uplatněn princip předběžné opatrnosti

K tomu doplňuji tento svůj komentář: sdělovacími prostředky proběhla letos řada zpráv, o využití tohoto přípravku k nátěrům různých veřejných míst (hromadné prostředky, školy, kanceláře, ....). Princip biocidních účinků TiO₂ je ale založen na ozáření takových povrchů přímým slunečním světlem (jeho UV-A složkou) - sklo ale tento typ záření poměrně účinně filtruje (za sklem se neopálíte), tudiž jeho použití v takovýchto vnitřních prostorách postrádá smysl. Lze si sice představit dodatečné ozařování těchto prostor UV-lampami (např. vnitřku vozů MHD s TiO₂ nátěrem po skončení "směny"), ale v tom případě lze použít i klasické lampy s UV-C světlem, které bakterie a viry ničí přímo i bez přítomnosti nátěru. Navíc dosud opravdu není spolehlivě rozhodnuto o zdravotní (ne)závadnosti nano-nátěru TiO2, a například SZÚ letos v únoru informoval o zařazení TiO₂ jako podezřelého karcinogenu 2 kategorie pro inhalační expozici - nařízení vstoupí v platnost 9. září 2021.

I přes slibný potenciál TiO2 ve venkovních, trvale ozářených prostorách, závisí jeho účinnost i na mikroklimatických podmínkách a patrně není účinný proti všem druhům bakterií, plísní a virů. Navíc zdravotní nezávadnost nano-nátěrů TiO2 je přinejmenším sporná a od příštího roku bude veden jako podezřelý karcinogen kategorie 2 (pro inhalační expozici). Jeho neodborné nástřiky na různé předměty denní potřeby nebo do vnitřních prostor proto rozhodně nedoporučuji.

S pozdravem a přáním lepších dnů

Ondřej Lenz

Ano, UV záření inaktivuje koronavirus - ideálně UV-C, které produkují třeba tzv. "horská slunce" nebo speciální zářivky používané k tomuto účelu v laboratořích. Narušuje/mění strukturu jak DNA tak i RNA (koronavirus je RNA-virus), proto je účinné i proti tomuto patogenu. Konkrétní dávka UV-c záření u SARS-CoV-2 zatím není experimentálně ověřena, ale patrně bude podobná jako u jeho příbuzných SARS [1] a MERS [2].

Pro sterilizaci prostředí - např. pokoje, by mělo stačit 30-60min, pro sterilizaci roušek (povrchu) budou postačovat patrně kratší časy (zvlášť z kratší vzdálenosti). Každopádně nevystavujte UV-c záření sebe ani žádné další zvířata či rostliny (všichni máme DNA) a dodržujte minimální vzdálenost předmětů od UV-zářiče!

Proudění vzduchu je irelevantní, ale sterilizovaný předmět musí být kontinuálně osvětlen. Pokud mají být inaktivovány viry ve vzduchu, nesmí je proudění odnášet mimo dosah UV-světla. Pokud byl dotaz zaměřen na sterilizaci roušek, další možnosti lze najít: https://www.fjfi.cvut.cz/cz/26-cz/aktuality/7376-nouzova-sterilizace-nejen-respiratoru

Literatura:

[1] Stability of SARS coronavirus in human specimens and environment and its sensitivity to heating and UV irradiation. Duan SM, Zhao XS, Wen RF, Huang JJ, Pi GH, Zhang SX, Han J, Bi SL, Ruan L, Dong XP; SARS Research Team. Biomed Environ Sci. 2003 Sep;16(3):246-55.

[2] Inactivation of Middle East respiratory syndrome coronavirus (MERS-CoV) in plasma products using a riboflavin-based and ultraviolet light-based photochemical treatment. Keil SD, Bowen R, Marschner S.  Transfusion. 2016 Dec;56(12):2948-2952. doi: 10.1111/trf.13860.

Dobrý den,

            tuto problematiku u nás přímo nezkoumáme, ale můžeme se opřít o vědecké studie kolegů v oboru. Jednoduchá odpověď by byla, že v exteriéru je pravděpodobnost nákazy obecně daleko nižší, ale konkrétní pravděpodobnost vám zcela určitě nikdo nevyčíslí. Nejen proto, že problematika není dosud úplně ideálně prozkoumaná a různé studie dávají různé výsledky, ale závisí i na řadě konkrétních faktorů (materiál roušky, je-li nasazena dobře, intenzita infekce, konkrétní virus, fáze infekce, apod.). Rozhodně ale je dobře, že nakažená osoba má roušku – jednak to dokládají některé současné případové studie (např. [1]) a jednak to naznačují i experimenty, které pozorovaly podstatné snížení množství vdechnutých virů (nebo mikrokapének), pokud zdroj infekce měl na sobě roušku (např. [2]). A to dokonce i v případě, kdy měl roušku pouze nakažený! Platilo to ovšem jen v případě, že v daném prostoru bylo umožněno alespoň nějaké proudění vzduchu.

Obecně je ale takovýchto studií zatím málo, a většina ostatních se zaměřuje buď pouze na testování  schopnosti roušek ochránit zdravého člověka nebo srovnání stejného efektu roušky s efektem respirátoru. V obou případech “zdroj infekce” roušku nemá a v obou případech roušky nedopadají dobře – tj. zdravého člověka chrání (jeho) rouška jen minimálně, pokud je vystaven přímo proudu “virových částic” (tj. zdroj infekce nemá roušku). Ostatně právě proto se při současné situaci vyžaduje, aby roušku nosili všichni jedinci – roušky nechrání své nositele před viry, ale naopak chrání druhé lidi před případnými viry nositele roušky. Vzhledem k tomu, že patrně řada případů infekce SARS-CoV-2 probíhá bezpříznakově nebo jen s mírnými příznaky, a taky vzhledem k nemožnosti otestovat v krátké době všechny jedince, je kompromisní řešení nošení roušky všemi. Bez ohledu na to, že i toto má svoje rizika (např. infekce při neodborném sundávání roušky) a rozhodně by to nemělo vést k falešnému pocitu bezpečí – i když všichni mají roušky, stále je možnost se od nich nakazit. Víte-li, že jste byl v blízkém kontaktu s nakaženou osobou a pociťujete-li nějaké příznaky, je dobré omezit kontakt s druhými lidmi a v případě zhoršení příznaků informovat (telefonicky) svého lékaře popř. vyhrazené kontaktní pracovníky hygienických stanic.

S přáním lepších dnů, pokud možno bez virů, Ondřej Lenz

Důležitá poznámka: roušky samozřejmě brání přenosu jen pokud jsou nasazeny správně. Rouška nezakrývající nos (pouze přes ústa), vlhká rouška, nebo rouška používaná déle než 2h (látkové nutno poté vyvařit v horké vodě) je neúčinná a může mít naopak i negativní vliv na vaše vlastní zdraví (např. množení mikroorganizmů ve vlhké, nevyvařené roušce, apod.).

Odkazy:

[1] COVID-19 : Face Masks and Human-to-human Transmission (2020). Influenza and other respiratory viruses. https://doi.org/10.1111/irv.12740

[2] Quantifying exposure risk: Surgical masks and respirators (2010). American Journal of Infection Control 38 (7): 501-508. https://doi.org/10.1016/j.ajic.2010.06.002

V ČR se vyskytují dva rody vos, jejichž jednotlivé druhy se podle fotek poznávají špatně. Jde o rod Dolichovespula (tzv. dlouholebé vosy, mají krátký generační cyklus a nadzemní hnízda), u nás jich žije 5 druhů. Pak máme rod Vespula (tzv. krátkolebé vosy, dlouhý generační cyklus, hnízda spíše podzemní, vzácně nadzemní). Se kterým druhem vosy se setkáváte (a kterému druhu říkáte vosa bojovná) se nedá podle vašeho popisu poznat. Fotka na Biolibu je bohužel z nevhodné pozice, vyfocený je hlavně zadeček vosy, hlava není vidět vůbec. Ideální by bylo, pokud byste pár exemplářů vaší "vosy bojovné" ulovil a poslal k determinaci specialistům. Můžete si ji zkusit určit i sám třeba podle nedávno vydaného fotografického atlasu Blanokřídlí České republiky 1 (Macek a kol., 2010, Academia Praha), ale identifikace podle fotek bude vždy spíše odhad nez přesné určování. Existuje i klíč na určování zástupců čeledi Vespidae ve střední Evropě (Dvořák a Roberts, 2006, Key to the paper and social wasps of Central Europe; Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, vol. 46, pp. 221-244), tato práce je volně ke stažení na adrese: http://www.aemnp.eu/PDF/46_0/46_0_221.pdf

Pokud ani tyto příručky nepomohou, tak bych vám poradil kontaktovat přímo Libora Dvořáka, který se u nás vosami zabývá.