Hodnocení ekologických rizik mědi pomocí techniky DGT a PNEC: Případová studie na brazilském pobřeží

Některé prvky potřebují rostliny a živočichové k životu jen ve nepatrných, stopových množstvích – třeba měď (Cu), zinek (Zn) nebo nikl (Ni). Říkáme jim proto „stopové prvky“. Organizmy (zejména vodní) jsou na jejich koncentraci v prostředí velmi citlivé a i drobné zvýšení koncentrace už na ně může mít negativní vliv. Jedním ze „zvyšovatelů“ koncentrace stopových prvků v prostředí je člověk.

Výzkum našich, norských a brazilských vědců v pobřežních vodách Brazílie ukázal, že významným zdrojem kontaminace vod mědí jsou loděnice. Stopové prvky jsou totiž častou součástí protivegetačních nátěrů lodí, a při jejich opravách a renovacích se zde dostávají do vod ve formách snadno vstřebatelných živými organizmy. Výzkumníci zároveň vyvinuli novou metodiku měření, která lépe odhaduje dosud obtížně měřitelné ekologické riziko pro vodní organizmy.

Výzkum povede nejen k zpřesnění měření dalších stopových prvků, ale doufejme snad také k lepším opatřením, aby k takovýmto kontaminacím docházelo co nejméně.

Schematické znázornění nové metodiky a výsledků výzkumu – za zvýšením koncentrace mědi stojí opravy nátěrů lodí

Publikace: Umbría-Salinas, K., et al. 2021. Journal of Hazardous Material, 403: 123918.