Komplexní evoluce hmyzích inzulinových receptorů a odvozených „decoy receptors“ a funkční význam jejich rozmanitosti
Systematicky jsme popsali evoluci hmyzích inzulinových receptorů a klasifikovali je do dvou skupin (klastr I a II), jež pocházejí z původní genové duplikace, k níž došlo u předchůdce křídlatého hmyzu. Každý z klastrů obsahuje též odvozené geny, které ztratily tyrozinovou kinázu, přičemž v rámci klastru II byly tyto odvozené geny popsány poprvé. Použitím ruměnice pospolné, Pyrrhocoris apterus, jsme funkčně prozkoumali úlohu tří inzulinových receptorů v řízení křídelního polymorfismu.
Duplikace inzulinových genů a ztráty tyrozinové kinázy u hmyzu.
Hmyzí inzulinové receptory mohou být rozděleny do dvou klastrů (klastru I a II). Zjednodušený souhrn duplikací inzulinového genu (zvýrazněno modře) a dvou nezávislých ztrát tyrozinové kinázy (červeně) vedoucí ke vzniku „decoy receptors“ (SDR a nově popsaného DR2).
Publikace (bibliografický údaj):
Smýkal, V. Pivarči, M., Provazník, J., Bazalová, O., Jedlička, P., Lukšan, O., Horák, A. Vaněčková, H., Beneš, V., Fiala, I., Hanus, R. and Doležel, D. Complex Evolution of Insect Insulin Receptors and Homologous Decoy Receptors, and Functional Significance of Their Multiplicity. Mol. Biol. Evol. (2020), 10.1093/molbev/msaa048