Proč jen málo parazitů pozitivně ovlivňuje sexuální apetit svého hostitele

Publikace v časopise Journal of Theoretical Biology poskytuje možné vysvětlení.

Příroda je plná parazitů, kteří dokážou manipulovat svými hostiteli tak, aby zvýšili šanci na svůj přenos na jiné, zdravé hostitele. Jedním z nejznámějších příkladů je prvok Toxoplasma gondii, který dokáže změnit chování krys (např. zvyšuje jejich aktivitu a snižuje jejich obezřetnost) tak, aby kočky, definitivní hostitel tohoto prvoka, konzumovaly infikované krysy mnohem častěji. Podobně mnoho cvrčků infikovaných larvami strunovců páchá sebevraždy skokem do vody, neboť dospělí strunovci jsou vodní a volně žijící živočichové. Manipulace hostitele pohlavně přenosnými parazity, která by vedla ke zvýšení rychlosti páření u hostitele a v důsledku ke zvýšení rychlosti přenosu parazita na dalšího hostitele, byla dlouho považována za přirozenou adaptaci takových parazitů. Empirických studií, které by ji potvrdili, je však velmi málo. Studie publikovaná v únorovém čísle Journal of Theoretical Biology poskytuje možné vysvětlení. Pomocí matematických modelů dynamiky interakce parazita a hostitele a evoluce schopnosti parazita zvýšit rychlost páření hostitele ukazuje, že podmínky vedoucí k evoluci takové schopnosti jsou dosti omezené. V mnoha případech naopak pozorujeme evoluci směrem ke snížení rychlosti páření hostitele či dokonce k vyhynutí hostitelského druhu díky procesu zvanému evoluční sebevražda. Tam, kde matematické modely předpovídají evoluci infekcí vyvolaného zvýšení rychlosti páření hostitele, odpovídá výsledné zvýšení hodnotám z existujících empirických studií. Hlavním důvodem omezeného výskytu infekcí vyvolaného zvýšení rychlosti páření hostitele se zdá být to, že tato schopnost je u parazitů draze vykoupena, ať už poškozením hostitele či omezením jeho možností uspokojit své další potřeby. Tato studie si také vysloužila komentář v Science.