Historie odnosu hliníku z povodí do Plešného jezera

Na základě látkových bilancí přeměn hliníku (Al), paleolimnologických studií (koncentrace Al v sedimentu) a použití dynamického modelování (MAGIC) kolektiv autorů z HBÚ AV ČR a University v Maine (USA) zrekonstruoval terestrický odnos Al do Plešného jezera od jeho vzniku (12.600 př. Kr.) a předpověděl jeho další vývoj pro období probíhajícího zotavování z kyselé depozice (2010–2050). Studie byla zaměřena na tři hlavní formy Al: iontový (Ali), organicky vázaný (Alo) a partikulovaný hydroxid hlinitý (Alp) a jejich vliv na cyklus fosforu (P). Po roztátí ledovce bylo Plešné jezero vystaveno zvýšenému exportu nerozpuštěného Al (převážně hlinitokřemičitanů s malým podílem Alp <25 µM) a koncentrace Ali a Alo byly minimální. Vliv Al na cyklus P byl zanedbatelný a umožnil jeho uvolňování ze sedimentů. Po vytvoření půd a lesního porostu v povodí (9.900–9.000 př. Kr.) eroze a export Alp ustaly a tvorba půdních organických látek vedla ke zvýšenému vyplavování Alo (7.5 µM), který trval po celé preindustriální období Holocénu. Fotochemické uvolňování Ali z Alo zablokovalo výměnu P mezi sedimentem a vodou. Poté jezerní koncentrace Ali postupně vzrostly (až na 28 µM kolem 1985) vlivem kyselých dešťů a efekt Al na cyklus P se dále prohloubil. Po poklesu atmosférické acidifikace se Plešné jezero zotavuje a kolem roku 2050 by měl být hlavní formou Al v přítocích do jezera opět Alo (5.5 µM).