Rekultivace postindustrálních stanovišť ničí jejich ochranářskou hodnotu

 Pohled ochranářské veřejnosti na posttěžební lokality se v poslední době rapidně změnil. Ukazuje se, že těžební prostory mohou nahrazovat z krajiny mizející biotopy a poskytovat refugia ustupujícím druhům organismů. Pro ochranářský význam opuštěných postindustriálních stanovišť je však klíčový způsob následné rekultivace. Na jedné straně stojí tradiční technické rekultivace sestávající ze zavezení substrátem, výsevů travních směsí a výsadeb dřevin. Levnou a velmi efektivní alternativou je ponechání lokality spontánní či usměrňované sukcesi. Studovali jsme společenstva deseti skupin bezobratlých živočichů a cévnatých rostlin opuštěných vápencových lomů v CHKO Český kras. Srovnávali jsme plochy ponechané spontánní sukcesi a technicky rekultivované. O ochranářském významu lomů svědčí nálezy 69 druhů zahrnutých do červených seznamů (10% všech zjištěných druhů), a to včetně celé řady kriticky ohrožených taxonů. Následné analýzy odhalily výraznou preferenci těchto ochranářsky významných druhů k plochám ponechaným spontánní sukcesi. Naše výsledky jednoznačně hovoří ve prospěch spontánní sukcese ve vytěžených vápencových lomech. Tato levná a efektivní metoda vede ke vzniku bohatých společenstev druhů, jež z volné krajiny rychle mizí. Nákladnými technickými rekultivacemi naopak vznikají druhově velmi chudá společenstva bez ochranářského významu.