Houby patří mezi nejdůležitější organismy planety — přesto jsou přehlíženy

Houby jsou také důležité pro lidskou kulturu – jsou zdrojem potravy, léčiv, ale také inspirací pro umění. Ekonomicky podporují rozvíjející se odvětví mykoturismu se stále rostoucím počtem cestovatelů, kteří např. každoročně navštěvují Kanadu a Španělsko, aby tam sbírali houby. Celková hodnota přínosu hub pro lidstvo se odhaduje na 54,57 bilionu amerických dolarů. Proto lez bez pochyby tvrdit, že světové ekosystémy i lidská společnost jsou houbami ovlivněny.

Přesto jsou houby, co se týče ochrany, stále přehlíženy.

Proč jsou houby zapomenuté?

Ochrana přírody se dlouhodobě zaměřuje na ochranu dobře prozkoumaných zvířat a rostlin. To se odráží v počtu druhů, kterým byl přidělen ochranářský status Mezinárodní unií pro ochranu přírody (IUCN).

Přibližně 84 % známých druhů obratlovců má přidělen status ochrany podle IUCN. Naopak mezi houbami má takový status pouhých 0,5 % všech popsaných druhů – tedy 818 druhů. Vzhledem k tomu, že vědci odhadují, že na světě může existovat asi 2,5 milionu druhů hub, což znamená, že zatím známe pouze 6 % z nich, bylo ochranářským statusem označeno jen 0,03 % všech hub.

Foto: pixabay

Tento alarmující stav lze vysvětlit několika faktory. Houby se obtížně studují jak v přírodě, tak v laboratorních podmínkách. Mnoho druhů je mikroskopických, má krátkou životnost a žije v těžko dostupných prostředích, jako je půda, tkáně jiných organismů nebo zvířecí trus. Houby jsou také považovány za „necharismatické“, což znamená, že nemají takovou přitažlivost pro veřejnost jako  jiné druhy. Velké množství biodiverzity hub je rovněž skryté – některé druhy, které byly dříve považovány za jediný druh, se ve skutečnosti skládají z geneticky odlišných druhů, které si jsou vzhledově podobné. Kvůli těmto faktorům se ochranářské projekty zaměřené na houby špatně financují a nevzbuzují dostatečný zájem veřejnosti.

Ochrana neznámého

V posledních letech vědecká komunita prosazuje, aby byly houby v ochranářských strategiích uznány jako samostatná říše na stejné úrovni jako živočichové a rostliny. Významným milníkem v tomto hnutí bylo přijetí pojmu „funga“, který analogicky k „fauně“ a „flóře“ označuje diverzitu hub určitého prostředí nebo biotopu. Dalším klíčovým pokrokem bylo nedávné přijetí závazku k ochraně hub, který byl představen na konferenci Conference of Parties (COP16) v Kolumbii v roce 2024. Tento závazek vyzývá vlády, aby ochranu hub upřednostnily, protože jsou klíčové pro dosažení cílů biodiverzity stanovených v Kunmingsko-montrealském globálním rámci biologické rozmanitosti. Objevují se i lokální iniciativy. V Québecu více než 70 mykologů a biologů podepsalo otevřený dopis vyzývající vládu k začlenění hub do legislativních rámců ochrany přírody.

Tyto kroky mohou pomoci napravit přetrvávající mylné představy o houbách, které jsou rozšířené mezi veřejností, v ekonomickém sektoru i mezi politiky. Například stále přetrvává nesprávná domněnka, že houby jsou rostliny. Toto nepochopení je škodlivé pro mykologii jako vědní obor a může bránit jejímu rozvoji jako samostatné disciplíny, která si zaslouží vlastní financování a specializované odborníky.

Ještě mnoho nevíme

Stále však o těchto jedinečných a důležitých organismech víme jen velmi málo. Pokud chceme houby chránit a zachovat, musíme nejprve určit oblasti, kde nám chybí znalosti, a aktivně tyto mezery vyplnit.

Mikroskopické houby. Foto: BC AV ČR

V loňském roce použili vědci jako případovou studii k pochopení nedostatků v biodiverzitě a ochraně hub třídu málo probádaných mikroskopických hub Laboulbeniomycetes . Tato skupina zahrnuje druhy, které jako hostitele i při šíření spor využívají členovce. Mnohé z těchto hub žijí jako drobní parazité na povrchu hmyzu, například švábů nebo slunéček. Studie odhalila čtyři hlavní mezery v ochraně biodiverzity hub – nedostatek znalostí o jejich druhové rozmanitosti, rozšíření, ohrožení a odolnosti jednotlivých druhů.

Houby jako součást ochrany

Pokud nechráníme houby, nechráníme ani jejich nenahraditelné role v ekosystémech a v našem každodenním životě. To je obzvlášť důležité v době, kdy i houby čelí řadě hrozeb – stejně jako živočichové a rostliny. Degradace přirozených stanovišť, znečištění, invazní druhy a změna klimatu mohou zvyšovat riziko jejich vyhynutí.  A stejně jako u obratlovců platí, že mnoho nepopsaných druhů hub může být ohroženo více, než si uvědomujeme. Často se totiž vyskytují v odlehlých geografických oblastech, například v tropických deštných pralesích, a jsou tak velmi citlivé na lidské zásahy.

Klíčovou prioritou pro lepší integraci hub do ochrany přírody je shromažďování údajů o jejich druhové rozmanitosti. Abychom však tyto údaje získali a lépe porozuměli tomu, jak můžeme chránit houbové druhy na celém světě, je třeba financovat výzkum hub a učinit mykologii atraktivnější pro mladé vědce.

Jedno je jisté: čím více houby zkoumáme, tím více si uvědomujeme, jak málo o nich zatím víme.

Autoři článku: Jonathan Cazabonne, Doctorant en mycologie et écologie des vieilles forêts, Université du Québec en Abitibi-Témiscamingue (UQAT) and Danny Haelewaters, Head of Laboratory of Fungal Ecology and Evolution, Biology Centre CAS, Institute of Entomology, Czech Academy of Sciences

Zdroj: The Conversation pod licencí Creative Commons. Přečtěte si původní článek.