Upravovat pitnou vodu bude náročnější. V povrchových vodách přibývají přírodní organické látky

Organické látky tvoří hlavní část znečištění úpraven vod. Jsou přírodního původu, nejsou škodlivé, ale mají hnědavé zbarvení a pro pitnou vodu se musí odstranit. Do povrchové vody se dostávají z půd, hlavně z horských rašelinišť a z rozkladu organického opadu, např. trávy, listí či jehličí. Pocházejí ale také z rybníků, kde jsou produkovány zvýšeným růstem řas a sinic.

Během tříletého výzkumného projektu a s použitím dlouhodobých dat z monitoringu kvality vody vědci předpověděli trendy budoucího vývoje. Ukazuje se, že s globální změnou klimatu, kdy roste teplota a nerovnoměrnost srážek, bude množství organických látek ve vodách narůstat. „Když se zvedne teplota, organických látek je víc. Razantní zvýšení přinášejí bouřky a prudké deště, ale také odumření lesa v povodí nebo deště po delším suchu,“ přibližuje Petr Porcal, hydrochemik z Hydrobiologického ústavu BC AV ČR. Pokud se podaří udržet růst globální teploty do 2,6° C, bude růst koncentrace přírodních organických látek malý a k růstu bude docházet v nižších nadmořských výškách. Pokud bude růst teplot pokračovat, produkce přírodních látek se výrazně zvýší v horských oblastech, které jsou již nyní nejvýznamnějším zdrojem přírodních barevných látek ve vodách.

Vědci také sestavili mapy, v nichž detailně popsali kritické oblasti největších zdrojů organických látek. V povodí římovské nádrže hrají nejdůležitější roli rašeliniště v Novohradských horách (jde o pramenné oblasti řek Malše, Černé a potoků Pohořského a Mlýnského). Pro odběratele pitné vody na Písecku v povodí řeky Otavy by se na první pohled podle barvy vody mohlo zdát, že mají největší vliv šumavské horské jehličnaté lesy a mokřady, není to však jediný zdroj. Zemědělská krajina v podhůří a látky z odpadních vod a rybníků zvyšují svůj podíl v říční vodě.  V dolních tocích již tyto látky představují více než polovinu všech přírodních organických látek, které musí úpravna pitné vody odstraňovat.

Rostoucí množství organických látek bude narážet na kapacitní limity ve stávajících úpravnách vody. „Popsali jsme scénáře, kam až vyrostou koncentrace organických látek. Například v povodí římovské nádrže tento růst může být okolo 1 mg/l organického uhlíku za deset let,“ říká Petr Porcal. Technologická řešení pro filtrování zvýšeného množství těchto nečistot však existují a provozovatelé a vlastníci úpraven se musí připravit na nutnost rekonstruovat technologické linky či optimalizovat provoz úpraven, což je např. situace třetí studované lokality, nádrže Karhov na Jindřichohradecku. To může představovat finanční i technologický problém zejména pro malé obce. Zde se však uplatňuje důležitý přenos znalostí a zkušeností spojených s úpravou pitné vody, který je podmíněn šíří záběru velkých provozovatelů úpraven, jak dokládá studie porovnávající pět českých úpraven vody od největších a nejmodernějších až po ty nejmenší a zaměřuje se na přenos znalostí vedoucích k dosažení nejlepší kvality pitné vody i v těch nejmenších zdrojích, i když je to mnohdy spojeno s obtížným získáváním finančních prostředků.

Jihočeští vědci na výzkumu spolupracovali s norskými kolegy a srovnávali české úpravny vod s úpravnami ze severských zemí, kde se potýkají se stejným trendem nárůstu přírodních organických látek. Kvalita pitné vody z podobných povrchových zdrojů patří v České republice k evropské špičce.

Výstupem výzkumného projektu, který byl financován z Norských fondů a Technologické agentury ČR, byly rovněž mapy povodí s charakterem přírodních organických látek, optimalizační opatření na míru jihočeským úpravnám pitné vody a zároveň obecný návod, jak sestavit manipulační řády pro jakékoli vodárenské nádrže a úpravny pitné vody.

Projekt Pitná voda – připravenost na budoucnost je financován z Norských fondů a Technologické agentury ČR v rámci programu KAPPA (č. TO01000202).