Akademické půlhodinky 8. cyklus

Program

Anotace:

14.3. Michal Žurovec – Genom jako kronika lidstva

Současný pokrok v molekulární genetice otevírá možnost studovat otázky pradávné i zcela nedávné lidské historie. S pomocí moderních poznatků můžeme ze zápisu naší genetické informace zjišťovat nejen to, co nás dělá lidmi a jak naše vlohy ovlivňují náš život v moderním světě, ale lze ji využít třeba pro sledování postupu stěhování národů při osídlování Země, studium původu genetických poruch, zjišťování nemocí slavných osobností či řešení dávných i současných kriminálních případů. Značnou oblibu si získaly například relativně levné genealogické testy, které může nyní kdokoli využít pro vysledování etnického původu své vlastní mateřské nebo otcovské linie desítky tisíc let nazpět.

Prof. RNDr. Michal Žurovec, CSc., studoval obor molekulární biologie na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita). Od roku 1991 působí jako vědecký pracovník v Entomologickém ústavu Biologického centra AV ČR a přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Studuje regulaci vývoje mušky octomilky (Drosophila melanogaster), použití umělých programovatelných nukleáz pro mutagenezi genů i vlastnosti zajímavých hmyzích genových produktů.

28.3. Štěpán Ryba – Nemoci včelstev

Stejně tak jako ostatní živočichové je i včela nevyhnutelně napadána patogeny, jež zodpovídají za nemocnost jednotlivých včel nebo ztráty celých včelstev. Okolnosti, za kterých dochází ke kolapsům včelstev, jsou stále předmětem vědeckého výzkumu. Usuzuje se na kombinace více onemocnění, kombinace nemocí a parazitů a na kombinace nemocí a jiných škodlivých faktorů v životním prostředí.

RNDr. Mgr. Štěpán Ryba Ph.D., vystudoval experimentální biologii na Přírodovědecké fakultě JCU v Českých Budějovicích a molekulární biologii, genetiku a virologii na Karlově Univerzitě v Praze, kde také ukončil doktorské studium. V současné době působí na oddělení biochemie a fyziologie na Entomologickém ústavu Biologického Centra Akademie věd ČR, kde se zabývá virovými, bakteriálními a houbovými patogeny včel.

11.4. Jiří Černý - Netušená nebezpečí, aneb o lovu virů v polárních oblastech

Polární oblasti byly dlouho vnímané jako pusté ledové pouště chudé na život. Výsledky současného výzkumu ale ukazují, že i v těchto na pohled nehostinných končinách kvete život o neočekávané rozmanitosti a to včetně přítomnosti mnoha člověku potencionálně nebezpečných mikroorganizmů. Nebezpečí infekčních nákaz v polárních oblastech bylo dlouho podceňováno a teprve v poslední době se ukazuje důležitost studia této problematiky.

V této přednášce vás pozvu na velké dobrodružství, které začíná návštěvou dalekého severu i jihu. Ukážeme si, jak přímo v terénu probíhá sběr vzorků nutných pro studium virových nákaz, a vysvětlíme si, proč jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů při tomto výzkumu puška a síťka na motýly. Pak se vrátíme zpátky do Českých Budějovic, abych vám mohl představit, jak získané vzorky analyzujeme v laboratořích pro práci s nebezpečnými patogeny (BSL-3). Nakonec si řekneme, jaké nebezpečí představují virové nemoci v polárních oblastech a proč bychom se měli před cestou na Svalbard nechat očkovat proti vzteklině.

RNDr. Jiří Černý, Ph.D. studoval mikrobiologii a molekulární biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze i na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v ČB. V současné době působí na Parazitologickém ústavu Biologického centra Akademie věd, kde se zabývá studiem ekologie, evoluce a epidemiologie virů.

25.4. Miloslav Devetter – Život po životě: lekce z nesmrtelnosti živočichů

Někteří mikroskopičtí živočichové (vířníci, želvušky a hlístice) mají úžasnou schopnost: dokáží v kteroukoli fázi svého životního cyklu přecházet do klidového stadia – anhydrobiózy. V tomto stadiu pak dokáží překonávat mimořádně extrémní podmínky – sucho, vysoké i nízké teploty, tlak, vysoké dávky záření a podobně. Když nepříznivé podmínky pominou, probudí se opět k životu. Tato schopnost nedává spát vědcům z mnoha oborů. Jsou tyto organismy vůbec pozemského původu, když přežijí i pobyt v meziplanetárním prostoru? A proč se až nápadně často rozmnožují nepohlavně? Jak to vlastně dělají? Otázek je mnoho a na některé budeme společně hledat odpověď.

RNDr. Miloslav Devetter, Ph.D., je vědecký pracovníkem Ústavu půdní biologie Biologického centra AVČR, kde se zabývá výzkumem půdní mikrofauny a vývojem půdních společenstev, především půdních vířníků a želvušek od polárních ekosystémů do tropů.

9.5. Marek Šmejkal - Proč se samičky do rozmnožování zrovna nehrnou?

Nejdůležitějším posláním kteréhokoli organismu je přenos genetické informace do další generace. Hlavním cílem jedince se tak stává zplodit za život co nejvíce potomků schopných se dožít reprodukčního věku. Velká konkurence je zejména mezi samečky, kteří neustále soutěží o přízeň samiček. Na příkladu rozmnožování bolena dravého si ukážeme, jak se snaží samečci zvýšit své šance na rozmnožení a jak samičky se svými protějšky netráví více času, než je bezpodmínečně nutné.

Mgr. Marek Šmejkal je PhD. studentem na  Přírodovědecké fakultě Jihočeské Univerzity a pracuje ve výzkumné skupině Oddělení ekologie ryb a zooplanktonu na Biologickém Centru AV ČR. Zabývá se rozmnožovacím systémem bolena dravého a feromonovou komunikací mezi samci a samicemi.