Akademické půlhodinky podzim 2015

6. 10. Anna Maršíková: Vliv emigrace z Československa na současnou českou společnost

Až do 90. let 20. století bylo území dnešní České republiky vnímáno převážně jako území, odkud se odcházelo. Navzdory (anebo možná kvůli) takto dlouhé tradici emigrace se postoje vůči osobám, které z různých důvodů zemi opustily, zdají být stále spíše ambivalentní. Jak v akademické literatuře, tak v populárních publikacích, filmech či seriálech a ve veřejných debatách, se často objevuje koncept emigrace jako zrady vlasti, národa. Podle odhadů opustilo v letech 1945-1989 Československo až 550 tisíc osob. Jaké jsou dopady této emigrační vlny na (českou) společnost a jak jsou emigranti vnímaní dnes? Má emigrace vliv na formování "české národní identity"?

Anna Maršíková působí na katedře společenských věd Pedagogické fakulty v rámci mezinárodního studijního programu European Master in Migration and Intercultural Relations. Věnuje se otázkám interkulturního a globálního vzdělávání, historickým a geopolitickým souvislostem současných migračních procesů a propojování akademického prostředí s aktivismem a občanskou angažovaností.

13.10. Robert Tropek: Temná strana ochrany přírody - biodiverzita (post)industriálních stanovišť

Místa narušená těžbou nerostných surovin a další průmyslovou činností jsou dlouhodobě vnímána jako jednoznačné doklady negativního vlivu člověka na své okolí. V poslední době se však ukazuje, že zdánlivě zničená místa se stávají posledními útočišti celé řady jinak vymírajících druhů rostlin i živočichů. V přednášce bude shrnuto, pro které skupiny organismů jsou postindustriální stanoviště důležitá a proč tomu tak je. Zároveň budeme diskutovat, jak tohoto potenciálu využít při ochraně biodiverzity naší krajiny.

RNDr. Robert Tropek, Ph.D., je vedoucím Laboratoře ekologie společenstev na Entomologickém ústavu Biologického centra AV ČR a zároveň odborným asistentem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Dlouhodobě se zabývá výzkumem biodiverzity (zejména) bezobratlých živočichů ve středoevropské krajině a její racionální ochranou. Zároveň vede dlouhodobý výzkum ekologie motýlů v Kamerunu.

20. 10. Michal Kaplánek: Odvaha – odmítání vojenské služby v průběhu druhé světové války

Často slýcháme o hrdinství vojáků, kteří položili svůj život za svobodu nebo za vlast. Po první světové válce vyrostla v našich městech a vesnicích řada pomníků, které připomínaly manžele, otce a syny, kteří šli do války nedobrovolně – a padli „za císaře pána“. Na táborech lidu se však oslavovali pouze ti, kteří přešli na tu „správnou stranu“ – legionáři. V sousedním Německu a Rakousku se na své zemřelé příbuzné dívají jinak: hrdiny pro ně zůstávají i ti, kteří byli – z našeho pohledu – zločinci: muži bojující na východní frontě – a někteří z nich měli opravdu na svědomí nevinné lidi.

Tím víc by nám měli být blízcí hrdinové, kteří se nebáli postavit se proti zlu a válce. Tito hrdinové obvykle oslavováni nejsou. Jedním z nich je blahoslavený Franz Jägerstetter, který většinu svého života prožil ve vesničce St. Radegund v Horním Rakousku. V jeho životě, až věku 29 let, kde se žení, nenajdeme v jeho životě nic, co by svědčilo o nějaké síle ducha. Po svatbě však nalézá cestu k hlubšímu duchovnímu životu. A jeho úsilí citlivě rozlišovat dobro a zlo vrcholí ve chvíli, kdy dostává povolávací rozkaz – má nastoupit do hitlerovské armády. Na rozdíl od většiny věřících současníků, kteří považovali vůli mocných automaticky za vůli Boží, Jägerstetter se ptal: Je to, co Hitler prosazuje správné? Je mravně dovoleno bojovat na jeho straně? – Odpověď, k níž došel, byla jednoznačná: nelze současně sloužit Kristu a nacismu. Následkem bylo jeho odsouzení a poprava 9. srpna 1943.

Každý má ve svém svědomí jinak určené hranice, které nemůže a nechce překročit. Přednáška může přivést k zamyšlení nad skutečným hrdinstvím, kdy člověk dokáže odporovat zlu i za cenu vlastního života.
 

Michal Kaplánek je salesiánský kněz, teolog a pedagog. Jeho původní specializací je pastorální teologie. Od roku 2003 ale rozvíjí na Teologické fakultě Jihočeské univerzity studijní obor „pedagogika volného času“, jehož je garantem. Pedagogika volného času v jeho pojetí není uměním, jak zaplnit čas. Je spíše cestou k vnitřní svobodě: jejím cílem je schopnost svobodně zacházet se svým časem, v kontextu celého lidského života a jeho smyslu.

27. 10. Radek Šíma: Klíšťata – jak velké představují riziko?

Přibližně každé páté klíště v České republice je potenciálním přenašečem některého ze závažných infekčních onemocnění, jakým je například Lymeská borrelióza, klíšťová encefalitida, nebo babezióza. Přírodní a klimatické podmínky České republiky jsou zároveň téměř ideálním prostředím pro množení a šíření klíšťat. Vzhledem k potřebám moderního člověka trávit svůj volný čas v přírodě tak vzniká přirozená obava nejširších vrstev obyvatelstva z rizik, která klíšťata představují.

Jak velká tato rizika jsou? Je potřeba se klíšťat bát? Jak můžeme minimalizovat pravděpodobnost nákazy některou z klíšťaty přenášených chorob? Může být klíště člověku něčím užitečné? Jaký je příspěvek českých vědců k poznání pozoruhodného světa klíšťat a chorob, která přenášejí? Tyto a podobné otázky budou hlavním tématem připravované přednášky.

RNDr. Radek Šíma, Ph.D., vystudoval molekulární biologii a genetiku na Biologické fakultě Jihočeské univerzity a molekulární patologii na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Na Parazitologickém ústavu Biologického centra AVČR se zabývá studiem klíšťat, zejména ve vztahu k přenášeným patogenům. Vyvíjí laboratorní modely nejčastějších klíšťaty přenášených onemocnění, které jsou následně využívány k testování klíštěcích molekul zahrnutých v přenosu a přežití patogenů. Podílí se na řešení mezinárodních projektů, jejichž cílem je vývoj vakcín proti klíšťatům a jimi přenášeným onemocněním.

3. 11. Martin Weis: Hříchy mládí, aneb co o sobě napsal Karel IV.

Císař a král Karel IV. je s námi v každodenním kontaktu díky stokorunové bankovce. Na jejím líci na nás shlíží jeho portrét s císařskou korunou a dlouhým vousem moudrého panovníka. Tento portrét doprovází i symboly největších činů Karla IV. – gotická klenba jako symbol stavitelských počinů Karla IV., či na rubu bankovky pečeť univerzity, na které Karel IV. předává zakládací listinu patronu země sv. Václavovi. Karel IV. nebyl ale jenom důstojný panovník setrvávající při státnických činech či na modlitbách, panovník neustále obklopený učenci, vysokým duchovenstvem a moudrými rádci. Jaké bylo jeho dětství, dospívání a prvá léta dospělosti? Jakých se dopustil „hříchů mládí“ na své cestě k posmrtnému titulu „OTEC VLASTI“? A co s odstupem času o tomto období zaznamenal ve svém životopisu? Na tyto otázky se pokusí odpovědět přednáška, na kterou jste srdečně zváni.
 

Prof. PaedDr. ThLic. Martin Weis, Th.D., je vedoucím Katedry teologických věd na TF JU v Českých Budějovicích a profesorem církevních dějin. Je autorem jedenácti monografií a několika desítek studií, ve kterých se zaměřuje zejména na problematiku vztahu státu a církve v dějinách a dějiny spirituality. Je znám i v oblasti popularizace církevních dějin, a to zejména v rámci vzdělávacích cyklů, diskusních pořadů a přednášek na Rádiu Proglas a TV Noe.

10. 11.  Milan Řípa: Termojaderná fúze – nejspolehlivější obnovitelný zdroj energie (host v rámci Týdne vědy a techniky AVČR)

Přednáška nebude o větrné či solární energii sousedů, která několikrát mohla způsobit kolaps české přenosové soustavy. Přednáška nebude o tom, jak se nedaleká Jaderná elektrárna Temelín učí snižovat svůj výkon, aby předešla black-outu zapříčiněnému přebytkem nezodpovědné větrné a solární energie našich sousedů. Přednáška naopak bude o spolehlivé, bezpečné, ovladatelné a surovinově zabezpečené energii termojaderné slučovací reakce. Přísně tajnou tematiku padesátých let doprovodí světový unikát – stavebnice tokamaku a krátký film o geniovi termojaderné fúze – seržantu Rudé armády Olegu Alexandroviči Lavrentěvovi.
 

Ing. Milan Řípa, CSc., promoval na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Disertaci obhájil v Ústavu fyziky plazmatu ČSAV. V ÚFP ČSAV se zabýval optickou diagnostikou na pulzních plazmatických zařízeních a nyní pracuje v Útvaru vědecko-technických informací a popularizace ÚFP AV ČR, v. v. i. Je členem Public Information Network – skupiny, která při Euro Fusion popularizuje řízenou fúzi v Evropě. Přednáší na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT Praha a Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Je nositelem státního vyznamenání Za statečnost. Třikrát získal ocenění České fyzikální společnosti „za dlouholetou popularizaci řízené termojaderné fúze“. Je finalistou čestné medaile Votěcha Náprstka 2015.  Absolvoval více než dvacet triatlonů IRONMAN (3,8 km plavání, 180 km na kole a 42 km běhu) po celém světě. Milan Řípa je ženatý a má dva dospělé syny.

24. 11. Jan Moudrý: Škodí zemědělství životnímu prostředí?

Zemědělství je z plošného hlediska nejrozšířenější lidskou aktivitou. Jeho role je pro přežití lidstva nezastupitelná, avšak právě díky svému plošnému rozsahu působí nezanedbatelný tlak na životní prostředí. Dopady na kvalitu půdy, vody, ovzduší i biodiverzitu stoupají s rostoucí intenzitou zemědělské produkce, jejíž růst je však z pohledu nárůstu lidské populace a potřeby zajistit pro ni výživu, nezbytný. Máme-li hospodařit udržitelně, musíme hledat alternativy k intenzivnímu zemědělskému hospodaření. Zároveň musíme umět dopady zemědělství na životní prostředí posuzovat a vyhodnocovat. Jak tedy škodí zemědělství životnímu prostředí a je v našich silách s tím něco dělat?
 

Doc. Ing. Jan Moudrý, Ph.D., působí na Katedře agroekosystémů ZF JU v Českých Budějovicích. Věnuje se především udržitelným systémům hospodaření a dopadům zemědělských aktivit na životní prostředí. Působí mimo jiné i v řídícím výboru České technologické platformy pro ekologické zemědělství, radě spolku PRO-BIO poradenství a jako člen Komise pro ekologické zemědělství na MZe.

1. 12. Jan Kubečka: Jak fungují ryby v údolních nádržích a jezerech

Kolik je kde ryb? Jak se přemísťují? Kolik jich systém uživí? Odkud získávají potravu? Zůstávají nějaké potravní zdroje nevyužity? Mohlo by být některých druhů ryb více nebo méně? Můžeme je více využívat? Tyto otázky zajímají odbornou i laickou veřejnost kolem vod snad odjakživa. Na velkých vodách byly donedávna mnohé z nich obestřeny rouškou tajemství, neboť nebyly vyvinuty kvantitativní přístupy, jak ryby velkých vod reprezentativně studovat. Poslední dekáda znamenala v tomto ohledu významný posun. Byla rozpracována řada pasivních i aktivních vzorkovacích přístupů a zmapována jejich výpovědní schopnost. Dobrým vodítkem, že chování ryb sledujeme správně, je, když několik robustních metod poskytne obdobné výsledky. Pro nádrže s běžným společenstvem, kde dominují kaprovité ryby, byl cílenou kombinací řady metod rozpracován obecný model, jak se různé druhy a velikostní skupiny ryb chovají ve vegetačním období mezi dnem a nocí, což vnáší světlo do prvních dvou otázek. Přednáška se zamyslí i nad stupněm rozpracovanosti ostatních nastíněných záhad.
 

Prof. RNDr. Jan Kubečka, CSc., vystudoval obor Systematická zoologie a ekologie na Přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity v Praze. V roce 1984 nastoupil na hydrobiologické pracoviště v Českých Budějovicích a od roku 2012 působí jako ředitel Hydrobiologického ústavu Biologického centra AVČR. Absolvoval odborné stáže a projekty ve Velké Británii, Holandsku, Německu, Norsku, Rakousku, USA a řadě dalších zemí. V rámci své výzkumné činnosti se věnuje především základnímu výzkumu fungování rybích obsádek údolních nádrží a jezer, reprodukci, potravním vztahům, prostorové distribuci, migracím a chování ryb, sonarové technice a hydroakustice, sukcesi, managementu a populační dynamice rybích obsádek a teorii účinnosti lovných prostředků. Zároveň vede bakalářské, magisterské i doktorské práce. Je členem řady oborových rad, autorem nebo spoluautorem více než 140 odborných recenzovaných článků publikovaných v mezinárodních časopisech a mnoha dalších odborných článků, studií, metodik a kapitol v odborných knihách. 

8. 12. Hynek Látal: O „Rathauském stavění“. Umělci, objednavatelé a styl českobudějovické radnice

Českobudějovická radnice na hlavním náměstí je jednou z mála významných barokních světských staveb města a nejbližšího okolí. Vykazuje však některé zvláštní formální znaky, které jsou způsobeny jejím umístěním ve frontě náměstí a dále tím, že se z velké části jedná o výsledek přestavby starších domů. Vzhled radnice však nebyl určen jen tehdejším schwarzenberským stavitelem A. E. Martinellim, ale zasahovala do něj také městská rada. Vnější i vnitřní výzdobu pak prováděli sochaři, štukatéři a malíři z různých regionů.

Povídání o budějovické radnici zasadí tuto stavbu do širších významových souvislostí a zároveň bude jedním z posledních příspěvků k oslavám výročí založení města.
 

Mgr. Hynek Látal, Ph.D. (nar. 1978) na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudoval germanistiku a dějiny umění. Od roku 2003 vyučuje na Jihočeské univerzitě, nyní na Ústavu estetiky a dějin umění FF. Zabývá se sice převážně dějinami středověkého umění, ale v letoším roce připravil také výstavu krajinomalby Adolfa Trägra (1888 – 1965) pro Alšovu jihočeskou galerii. Tam působí především jako externí kurátor sbírky starého umění. Po komunálních volbách v roce 2014 se stal neuvolněným členem rady města.