Akademické půlhodinky

18. 3. Antibiotika: 70 let ve službách člověka

Antibiotika produkovaná mikroorganizmy začala moderní společnost používat jako účinný léčebný prostředek proti infekcím vyvolaným bakteriálními patogeny zhruba před 70 lety.  Během relativně krátké doby se antibiotika stala neodmyslitelnou potřebou lidské společnosti. Ve světě mikrobů to však byl impulz a dostatečně dlouhá doba k vývoji bakterií vysoce odolných vůči antibiotikům. V současnosti se odolné patogeny stávají vážným celosvětovým problémem. V čem spočívá podstata odolnosti bakterií k antibiotikům? Jaké mechanizmy odolnosti bakterie používají? Jak tyto schopnosti bakterie získávají, sdílejí a šíří? Jakou roli v celém příběhu hrají půdní bakterie? Odpovědi nejen na tyto otázky nabízí přednáška z pohledu environmentálního mikrobiologa.

RNDr. Dana Elhottová, Ph.D. (nar. 1966)

Pracuje 20 let v oboru mikrobiologie prostředí. Jejím profesním zájmem je biodiverzita, vztahy a adaptace mikroorganizmů především v půdě, ale také v jeskynních a hlubinných sedimentech. Vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1989) se zaměřením na mikrobiologii. V postgraduálním studiu se specializovala na ekologii mikroorganizmů, doktorát získala na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (1998). V Ústavu půdní biologie BC AV ČR v Českých Budějovicích pracuje 20 let, v současné době vede Oddělení půdní mikrobiologie. Na aktuálních tématech spolupracuje s tuzemskými a zahraničními vědeckými institucemi i odborníky z praxe. Nové poznatky a zkušenosti z oboru předává formou vědeckých publikací, přednášek, kurzů a zapojování studentů do výzkumných projektů.

1. 4. Úděl misionáře včera a dnes

Kdo byl a kdo je člověk, který je poslán "jako ovce mezi vlky"? A potřebujeme dnes takové lidi? Nalézáme je ve svém okolí? Na tyto a další otázky hledá odpovědi půlhodinka o misiích a misionářích.

Mgr. Tomáš Veber, Th.D. (nar. 1979)

Autor je odborným asistentem na Katedře teologických věd Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zaměřuje se především na církevní dějiny "dlouhého" 19. století, jež pokládá za studnici jevů, jejichž důsledky pociťujeme i na prahu 21. století.

15. 4. Za rybími parazity do světa

Studium cizopasníků (parazitů) ryb má v České republice dlouhou tradici – první práce byla publikována již v roce 1873 a od té doby čeští parazitologové hrají významnou roli nejen v evropském, ale i světovém měřítku. V současné době jsou znalosti druhové rozmanitosti a rozšíření parazitů našich ryb na dobré úrovni, ale nejen proto se naši rybí parazitologové podílejí na řadě mezinárodních projektů zaměřených na získání nových poznatků o druhové bohatosti, spektru rybích hostitelů, životních cyklech a patogenitě cizopasníků ryb, především v zemích třetího světa. Přednáška zavede posluchače do některých méně známých zemí nebo oblastí jako je Súdán, Etiopie, Bangladéš, Kambodža nebo peruánská Amazonie, ve kterých autor nejen studoval cizopasníky ryb, ale také seznamoval místní odborníky a studenty se základními metodami rybí parazitologie.

prof. RNDr. Tomáš Scholz, CSc. (nar. 1960)

Vystudoval biologii na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1985 nastoupil jako aspirant do Parazitologického ústavu tehdejší Československé akademie věd v Českých Budějovicích. Již od univerzitních studií se věnuje studiu rybích parazitů, především systematice a biologii tasemnic a motolic. V roce 1989 studoval 4 měsíce v Laosu tzv. jaterní a střevní motolice přenosné na člověka po konzumaci syrových ryb. V letech 1993–1994 a 1998–1999 byl hostujícím profesorem v Mexiku (Yukatán), v letech 2002–2012 byl ředitelem Parazitologického ústavu a v roce 2003 byl jmenován profesorem parazitologie na Univerzitě Karlově.

29. 4. Proč nerozumíme současnému umění?

Pojem současného umění je velmi široký a zdaleka se neomezuje pouze na tradiční obory architektury, sochařství a malířství. Proměna umělecké tvorby a její recepce kolem roku 1900 významně otřásla diváckými návyky. Ty se musejí stále více přizpůsobovat nárokům umělců rovněž po roce 1945. Stačil formální a neformální systém vzdělávání tyto proměny vstřebat?

Mgr. Hynek Látal, Ph.D. (nar. 1978)

Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudoval germanistiku a dějiny umění. Od roku 2003 vyučuje na Jihočeské univerzitě, nyní na Ústavu estetiky a dějin umění FF. Zabývá se především dějinami středověkého umění a okrajově genderovou problematikou v umění. Působí jako externí kurátor sbírky starého umění v Alšově jihočeské galerii, pro níž aktuálně připravuje výstavu tibetského umění.

13. 5. Vodní květy a sinice

Vodním květem se nazývá přemnožení planktonních řas nebo sinic, které se zpravidla projevuje výrazným zeleným zbarvením vody s chuchvalci pozorovatelnými pouhým okem. Nadměrný výskyt vodního květu sinic zapříčiněný znečištěním vody fosforem způsobuje výrazné zhoršení kvality vody. Některé sinice mohou produkovat látky toxické pro člověka, a proto je jejich výskyt nebezpečný zejména ve vodárenských nádržích a také v přírodních koupalištích. V přednášce se dozvíte některé zajímavé detaily ze života těchto mikroorganismů a na vlastní oči uvidíte, jak tyto na první pohled nevzhledné organismy vypadají pod mikroskopem.

RNDr. Petr Znachor Ph.D. (nar. 1973)

Rodák z Českých Budějovic vystudoval Biologickou fakultu (dnes Přírodovědeckou fakultu) Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde získal v roce 2003 doktorát z hydrobiologie. Pracuje jako vědecký pracovník na Hydrobiologickém ústavu Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích, kde se se zabývá ekologií fytoplanktonu, zejména rozsivek, a také problematikou vodních květů. Ve svém zaměstnání používá mikroskop a fotoaparát k odhalování tajemství mikrosvěta ukrytého v kapce vody.

27. 5. Jeden Bůh v Trojici - má to logiku?

Křesťanství patří mezi monoteistická náboženství. Podobně jako judaismus nebo islám (nebo jako někteří antičtí filosofové) tedy vyznává jediného Boha. Na rozdíl od těchto striktních monoteismů ale křesťanství vyznává jediného Boha v Trojici osob. Na první pohled jde o nelogické ztotožnění jednoho a mnohého. Hlubší pohled na celou problematiku však ukazuje velmi zajímavé důsledky trojičního monoteismu - jak schopnost vysvětlit některé otázky, na které striktní monoteismus odpovědět nemůže, tak praktické důsledky důsledně žitého vztahu k trojjedinému Bohu.

doc. Tomáš Machula, Ph.D., Th.D. (nar. 1971)

Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze a Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2010 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. V systematické oblasti se věnuje etice, filosofii člověka a souvislosti filosofie a teologie, v oblasti dějin pak středověké filosofii, především osobě a dílu Tomáše Akvinského. V současnosti působí jako děkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity.

10. 6. Klíšťata - jak moc se jich máme bát?

Klíšťata jsou krevsající cizopasníci a přenašeči původců závažných nákaz člověka a zvířat. Představují proto významné biologické riziko v krajině či přírodním prostředí, které je dáno složitým vývojovým/životním cyklem klíšťat v daných klimatických podmínkách přírodního prostředí, vegetací a druhovým zastoupením živočichů coby hostitelů klíšťat a rezervoárů klíšťaty přenášených patogenů - původců infekčních onemocnění. Klíště obecné patří v podmínkách mírného klimatického pásma střední Evropy k přenašečům zejména dvou nejzávažnějších infekčních onemocnění člověka, klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy. V celkovém riziku přírodního prostředí hrají významnou úlohu též vztahy původců nákaz s vnitřním prostředí klíštěte - jejich přenašeče, na kterých se účastní stavební složky buněk a tkání uvnitř těla klíštěte, jakož i přenášených virových částic.

Na příkladu regionu jižních Čech je zřejmé, že se v posledních letech zvyšuje zaklíštěnost naší kulturní a člověkem obhospodařované krajiny, která koresponduje s vysokými počty lidí nakažených sledovanými infekčními onemocněními. Jaké jsou reálné možnosti tlumení klíštěcích populací a jakou pozici klíšťata a další organismy parazitického/symbiotického způsobu života zaujímají v přírodě a v soužití člověka s přírodou?

prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc. (nar. 1957)

Absolvoval studium biochemie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Je rektorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a působí také na Parazitologickém ústavu Biologického centra AV ČR.

V roce 2001 byl jmenován profesorem molekulární a buněčné biologie a genetiky. Ve stejném roce se stal prorektorem JU pro zahraniční vztahy (2001-2004) a poté děkanem Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Funkci děkana vykonával ve dvou funkčních obdobích (2004-2011).

Je autorem více než 90 publikací. Společně s kolegy z Parazitologického ústavu se podílí na objevech týkajících se boje proti klíšťatům jako přenašečům lymeské boreliózy a klíšťové encefalitidy.