Od preparování švábů utekla k vodě

Bývalá šéfka českobubudějovického hydrobiologického ústavu Viera Straškrábová dostala Medaili Za zásluhy v oblasti vědy.

Vieře Straškrábové její kolegové v budějovickém hydrobiologickém ústavu přezdívali paní šéfka nebo také železná ruka v sametové rukavičce. Byl v tom obdiv k její prý nedostižné cílevědomosti, organizačním schopnostem a sveřepým přístupům k novým úkolům. Drobná žena s vějířkem vrásek kolem očí a vlasy staženými do culíku se tomu jen pousměje.
Předpokládala jsem, že se setkáme někde v klidu obývacího pokoje a budeme se tak trochu ohlížet za jejím životem. Pozvala mne k sobě do maličké kanceláře v hydrobiologickém ústavu, kde téměř denně stále pracuje.

Vás neláká důchodové lenošení?

Ne každému se povede, aby dělal práci, která ho baví a ještě s týmem dobrých spolupracovníků. Já jsem ale to štěstí měla. Z výzkumu jsem totiž při svém ředitelování trochu vypadla, tak to doháním. Mám ještě spoustu výsledků k publikování a jsem teď trochu nespokojená, že mi to jde všechno strašně pomalu.

Vraťme se o 57 let zpět. Tehdy jste se právě rozhodovala, jaký obor budete studovat.

Uvažovala jsem, že zkusím studium matematiky nebo biologie. Zájem o přírodní vědy ve mně vzbudil můj tatínek. Byl sice právníkem, ale přitahovala ho biologie. Měli jsme doma spoustu knížek, například Jak se stát přírodozpytcem. Nakonec jsem ráda, že jsem nestudovala matematiku. Asi by mne bavila geometrie, ale numerické metody a statistika rozhodně ne.

Jste zakladatelkou české školy mikrobiální ekologie vody. Kde je počátek vašeho zájmu o tuto oblast?

Já jsem úplně nejdřív chtěla dělat živočišnou fyziologii. Tak jsem preparovala v laboratoři hrudní svalovinu z velikých švábů, abych mohla pracovat na úkolu s názvem Anaerobní metabolismus hmyzího svalu. A na chodbě vedle sídlili hydrobiologové a já s nimi vyjela na výzkum do přírody a propadla jsem tomu.

Asi je pro vás jako vědce těžké vysvětlit laikovi podstatu takového výzkumu.

Představte si hlubokou tůň v lese, která je zapadaná listím a v zimě v ní vůbec není kyslík. Protože se tam pod ledem všechno rozkládá, je to plné sirovodíku. A přesto tam některé zvířecí druhy přežívají. Například karasi. Zkoumala jsem hmyzí larvy, kterým ten sirovodík vůbec nevadil.

Z fakultních laboratoří jste pak zamířila rovnou do hydrobiologické laboratoře tehdejší Akademie věd. Tam už jste začala zkoumat bakterie?

Na škole jsem začínala pod vedením docenta Hrbáčka. Potřeboval do své skupiny někoho, kdo by dělal vodní bakterie. Na toto téma jsem dokončila i aspiranturu a měla jasno, co budu dál zkoumat. Vzorky jsem už odebírala snad všude.

Signalizuje přítomnost bakterií ve vodě něco špatného?

V každém mililitru vody jsou bakterie. Záleží pochopitelně jaké. Zatímco hygieniky zajímá, jestli jsou třeba ty bakterie fekální, tak my zkoumáme jiné kmeny. Představte si, že v mililitru vody z Římovské přehrady je až milion bakteriálních buněk. Dokážou rozkládat organické látky, které se do vody dostanou. Třeba řasy nebo kus dřeva.

Mikroskop je určitě váš každodenní společník.

Je pravda, že jinak bychom je vůbec neviděli. Když jsem začínala, tak jsme tím mikroskopem bakterie spíš tušili, než viděli. Dnes už máme fluorescenční. Když u nás na ústavu nějaké přístroje nemáme, mladí vědci si zajedou někam do Evropy.

Když už si povídáme o bakteriích a vodě, tak se ptám, proč se Orlická přehrada v létě zelená?

Pracujeme na tom, aby opět voda byla modrá, ale to není otázka jediného roku. Náš ústav byl spoluorganizátorem regionální konference právě o Orlické přehradě. Zjistilo se, že čistírny odpadních vod v povodí Orlíka jsou na dobré úrovni. Ale v přehradě je spoustu fosforu. V pracích prášcích už sice od roku 1992 není, ale on se usazoval v bahně těch vodních nádrží a zůstával tam. A mizí velmi pomalu.

Podařilo se už například na nějaké přehradě vodní květ zlikvidovat?

Třeba na Slapech. Ale paradoxně díky tomu, že se postavila Orlická přehrada. To jsme ještě před napuštěním Orlíka předpověděli. Řasy potřebují jako živiny fosfor a dusík. Ten je z hnojených polí. Fosfor zase fyziologicky ve splašcích. I když se voda vyčistí, ve formě minerálních látek se dostává dál. V řece se vyplaví, ale ve stojaté vodě přehrady zůstane v usazeninách na dně. Takže když voda z Lužnice, Otavy i Vltavy protekla přes Orlickou přehradu, fosfor tam zůstal. Na Slapské přehradě pak tedy neměly řasy z čeho růst. Je to vysvětlení hodně laické, ale snad jasné.

Dočkáme se toho, že jednou budou u nás všechny vodní plochy průzračné?

My jako vědci řekneme, jak by se to dalo řešit, ale výkonnou moc nemáme. Rozhodně si ale myslím, že je užitečné znát mechanismy. Tím pádem se dají vybrat řešení, která nebudou tak nákladná.

Máte vy nějaké oblíbené místo pro koupání?

Budějovickou plovárnu.

V Budějovicích už žijete téměř dvacet let. Teď jste od primátora dostala dokonce Medaili Za zásluhy.

Mám z toho vyznamenání trochu smíšené pocity. Na jedné straně jsem to cítila jako poctu a na druhé se ptala - proč právě já? Vždyť jsem pro to město vlastně nic významného neudělala. Možná ocenili to, že jsem dělala svoji práci dobře a že to prospělo i Budějovicím.

Máte dvě dcery. Vydaly se ve vašich vědeckých stopách, nebo si cestičku prošlapávají samy?

Můj muž byl hydrobiolog a později se věnoval matematickému modelování. Dcery vždy říkávaly: Nemyslete si, že budeme dělat to, co vy. Nebudeme takoví blázni, kteří jenom pořád pracujou. A teď ta mladší, která vystudovala botaniku, zkoumá na jednom z ústavů Akademie věd zavlečené rostliny, například bolševník. Druhá vystudovala biotechnologii a v ústavu hematologie pracuje na testech pro transplantaci kostní dřeně. Geny nezapřete.

Je pravda, že vy máte stále energie na rozdávání.

Člověk by měl umět být šťastný. Neměl by ale na to štěstí pořád jen čekat. Ale když přijde, měl by ho brát jako dar.

Viera Straškrábová

Narodila se 27. května 1934 v Bratislavě. O čtyři roky později se rodina přestěhovala do Prahy. V roce 1952 začala studovat na Biologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze specializaci hydrobiologie. Od roku 1957 na fakultě pracovala jako asistentka, o rok později přešla do nově vznikající Hydrobiologické laboratoře v Akademii věd. Tady se zabývala studiem mikrobiálních procesů ve sladkých vodách. Počátkem 70.let zakládá v rámci hydrobiologické laboratoře oddělení samočisticích procesů, kde se začíná intenzivně věnovat mikrobiální ekologii vody. V letech 1990 až 1998 je první ředitelkou českobudějovického hydrobiologického ústavu. Ten je dnes součástí Biologického centra Akademie věd. Je autorkou více než stovky původních vědeckých prací. Letos 26. října jí primátor udělil Medaili Za zásluhy v oblasti vědy.

Jak ji vidí kolega

Mám velké pochopení pro lidi, kteří rádi dobývají oblasti v horách, kde se dá toulat bez lidí a kam většinou nikdo nedorazí, protože tam ani cesta nevede. Myslím, že až zase někde vysoko v horách budu mít dojem, že jsem tam dorazil jako jeden z prvních Čechů, tak se najednou za vrcholkem hory objeví Viera s baťůžkem a přenoskou na lahvičky a hned se ozve: Kaaarlé, tak už máš alespoň ty vzorky odebraný, když tu jen tak lítáš po těch horách?

Šéf oddělení mikrobiální ekologie vody, Karel Šimek